Doporučení pro zápis předmětových hesel v lékařských knihovnách

Mgr. Lenka Maixnerová

Národní lékařká knihovna, Praha

Na základě analýzy katalogizačních záznamů docházejících do souborného katalogu monografií NLK, kterou provedla dr. Hůlovcová, předkládáme následující doporučení pro zápis předmětových hesel, deskriptorů MeSH ve stávajících knihovnických počítačových systémech.

Toto doporučení konzultujte s vašimi systémovými knihovníky, případně se správci vašich systémů.

Zápis deskriptorů MeSH v UNIMARCU

- pro hesla MeSH používejte pole 606 podpole a, pro podhesla věcná podpole x, pro podhesla geografická podpole y, pro kód systému podpole 2; pole 606 může mít pouze jedno podpole a, tzn. , že pro každé další heslo si musíme otevřít nové pole; podpole x a y můžeme v jednom poli opakovat

- první indikátor má hodnotu 0 (nespecifická úroveň), druhý indikátor není definován

př.

6060 $$a ENDOKRINOLOGIE $$x metody $$x trendy $$y Evropa $$2 MESH

6060 $$a ČAJ $$x terapeutické užití $$2 MESH

6060 $$a MOČOVÉ CESTY - INFEKCE $$x etiologie $$x diagnóza $$x farmakoterapie $$2 MESH

- anglické ekvivalenty zapisujte do pole 607, které je opakovatelné, do podpole a; podhesla věcná zapisujte do podpole x, podhesla geografická do podpole y; podpole x a y se mohou v jednom poli opakovat; kód systému zapisujte do podpole 2

př.

607 $$a Biological Products $$x analysis $$x education $$2 MESH

607 $$a Enterobacteriaceae $$x history $$2 MESH

Zápis volně tvořených předmětových hesel v UNIMARCU

- pro volně tvořená předmětová hesla používejte v UNIMARCU pole 630, které je opakovatelné, podpole a; v případě, že používáte Slovník oborů NLK, použijte pole 610, které je opakovatelné, podpole a

- první indikátor má hodnotu 0 (nespecifikovaná úroveň), druhý indikátor není definován

př.

6100 $$a neurovědy

6100 $$a urologie, nefrologie

6300 $$a nechutenství

Zápis deskriptorů MeSH ve výměnném formátu (zápis v MAKSu)

pro hesla MESH používejte pole 54, podhesla uvádějte za lomítko, další deskriptor za pomlčku

př.

54 ENDOKRINOLOGIE

54 ČAJ/terapeutické užití - AROMATERAPIE

Zápis volně tvořených předmětových hesel ve výměnném formátu (zápis v MAKSu)

pro volně tvořená předmětová hesla používejte pole 55 podpole k

př.

55 k neurovědy

55 k urologie, nefrologie

V NLK se volně tvořená předmětová hesla nepoužívají, místo nich byl vytvořen seznam oborů. Obory se v UNIMARCU zapisují do pole 610. K seznamu oborů byl vyhotoven překlad do MDT, jehož používání je povinné v záznamech, které se předávají do CASLINU. Knihovnám, které by měly zájem o jeho využití, rádi tento seznam poskytneme. Jako další dobrou pomůcku vám nabízíme seznam oborů s vysvětlivkami.

Kontaktní adresa: Mgr.Lenka Maixnerová, email: maixnero@nlk.cz

PŮVODNÍ PRÁCE

Software pro správu osobních bibliografických databází

Mgr. Adéla Baková

IKEM, Praha

Úvod

Osobní bibliografická databáze (dále jen OBD) je soubor bibliografických záznamů dokumentů nejrůznějšího původu. Mohou to být dokumenty, které uživatel vlastní, ať už to jsou knihy, separáty či počítačové soubory anebo výsledky rešerše k určitému tématu. Stejně jako tradičních lístkových katalogů, dotkly se změny související s automatizovaným zpracováním i osobních databází, které mohly mít dříve podobu třeba papírových kartoték, a tak jako pro potřeby knihoven vznikly knihovnické systémy, byly pro potřebu jednotlivců vyvinuty speciální aplikace pro správu OBD.

Lze namítnout, že pro nejjednodušší manipulaci se záznamy postačí databázové prostředky typu MS Access, FoxPro či dBASE a není zapotřebí mít k  tomuto účelu speciální produkt. Dnešní způsob práce však vyžaduje, aby aplikace spolupracovala a byla schopna si vyměňovat data s jinými systémy v nejrůznějších formátech. Jedná se zejména o návaznost na rešeršní systémy na straně vstupu dat a propojení s textovými procesory na straně výstupu. Tyto požadavky mohou v dostatečné míře splnit pouze specializované aplikace pro správu OBD. Pro zjednodušení budeme pojem OBD dále používat i ve smyslu softwaru pro správu databáze.

Jak postupovat při výběru OBD

Jak tedy postupovat při výběru OBD? Otázky, které je nutno zodpovědět, lze rozdělit do dvou kategorií. Do kategorie první spadají obecné problémy, jako je cena, požadavky na hardware, dodavatel atd., druhou kategorii pak tvoří požadavky na fungování aplikace samotné.

Základní informace o produktu je možno většinou nalézt na webovské stránce dodavatele, kde bývá současně demoverze a manuály ke stažení, případně stránka typu Frequently Asked Questions či reference (samozřejmě příznivé) z odborných časopisů. Informace o případných nedostatcích se většinou neuvádějí. Hodnocení a srovnání jednotlivých produktů lze nalézt na stránkách “nezávislých” badatelů.

Odkazy na stránky producentů i badatelů naleznete na webovské stránce knihovny IKEM (http://www.ikem.cz/pracoviste/reditelstvi/uik/vlk) v sekci Zajímavé odkazy.

Obecná kritéria

Prvním kritériem, v našich podmínkách stále ještě mnohdy hlavním, je cena.

Ceny zahraničních produktů se pohybují od zhruba 150 do 400 USD za singl verzi. Existují i programy řadící se mezi shareware či freeware, takové jsou však většinou produkty počítačových nadšenců a nesplňují zdaleka všechny požadavky na funkčnost, o “trvanlivosti” a uživatelské podpoře nemluvě.

Při zjišťování ceny je též vhodné informovat se o slevách, nejčastěji poskytovaných studentům a akademickým organizacím, a cenách multilicencí. S tím souvisí úvaha, zda zakoupit singl či síťovou verzi a jakou formu multilicence případně zvolit, jestli licenci na počet pracovních stanic (tj. PC) či na počet současně pracujících uživatelů. Síťová verze také klade větší požadavky na zabezpečení databáze a řešení přístupových práv.

Velmi podstatné jsou hardwarové požadavky , tj. typ procesoru, velikost RAM a volné místo na pevném disku. I když tyto požadavky nejsou nijak drastické, je nutno k nim přihlédnout, stejně jako k požadovanému operačnímu systému. Málokterá aplikace má verzi pro DOS, Windows 3.1/95/NT jsou naproti tomu standardem. Volba hardwarově příliš náročného programu však může znamenat zvýšené náklady. Pro vyhledávání prostřednictvím rozhraní Z39.50 je zapotřebí připojení k Internetu a TCP/IP protokol.

Zapomenout by se nemělo ani na podporu národního prostředí, systém musí umět správně ukládat a řadit záznamy v češtině.

A konečně přihlédnout je třeba i k charakteru dodavatele. Velké firmy jsou dražší, avšak disponují též více prostředky pro vývoj, lepší uživatelskou podporou a velké množství instalací je zárukou lepší zpětné vazby. I když malá firma může být flexibilnější, není zaručeno, že přežije, či že nepřestane produkt vyvíjet. V úvahu je nutno brát i produkty vyvinuté na míru, podle požadavků jedné instituce, ale takové řešení může přinášet problémy s kompatibilitou.

Funkční kritéria

Po analýze obecných kritérií, tj. jaké produkty jsou na trhu, jejich cen, hardwarových požadavků a jejich dodavatelů, následuje analýza funkcí těch aplikací, které prošly sítem základních podmínek. Tato analýza by neměla být založena pouze na prostudované dokumentaci, ale především na vyzkoušení práce s produktem samotným, k čemuž slouží běžně dostupné demoverze. Demoverze představuje většinou program, jehož plná funkčnost je omezena počtem dní po instalaci, počtem otevření databáze či počtem záznamů v databázi. Posledně jmenované omezení má skrytý háček, neumožňuje totiž posoudit, jak program pracuje s velkými objemy dat.

Funkce software pro správu OBD lze zhruba rozdělit do tří velkých bloků, kterými jsou vstup dat, práce s databází a výstupy dat, to vše doplněno hodnocením uživatelské přívětivosti produktu.

1. Uživatelská vlídnost

Protože se jedná o produkty pro koncové uživatele – laiky, začneme právě s hodnocením vlídnosti uživatelského rozhraní, která hraje při výběru významnou roli, ačkoliv v celkovém hodnocení by neměla převážit nad funkčností. Do této oblasti spadá celkový design, uspořádání obrazovky, způsoby ovládání systému, zejména možnost volby mezi menu, ikonami pro nejpoužívanější funkce a klávesovými zkratkami, intuitivnost takového ovládání. Označení jednotlivých funkcí by nemělo být zavádějící.

Důležitá je forma nápovědy, její rozsah, možnost vyhledávání a kontextová nápověda. Ani v dnešní době elektronických dokumentů by se nemělo zapomínat na tištěný manuál, či manuál ve snadno tisknutelné podobě, např. v PDF formátu.

Konečně, nesmí se zapomínat ani na možnost uživatele jednoduchým způsobem definovat vlastní formáty, formuláře a styly.

2. Vstup dat

Prvním předpokladem pro vytvoření databáze je vstup dat. Data, tedy záznamy o dokumentech, je možno vkládat dvojím způsobem, buď ručně, zápisem do připravených formulářů, nebo importem z externích zdrojů, např. databází v online databázových centrech, databází na Internetu a CD-ROM či knihovních katalogů.

Protože máme obvykle co do činění s různými druhy dokumentů, jeden ze základních požadavků týkajících se ručního vkládání dat je existence odlišných formulářů podle druhu dokumentu, včetně možnosti vytvořit si vlastní formulář, jeho část nebo alespoň upravit některá pole podle potřeb uživatele. Uživatelům knihovnických systémů jsou jistě známy pojmy validace a soubory autorit. Jedná se o kontrolu vstupních dat určitých polí (autor, zdroj, nakladatel atd.) oproti existujícímu seznamu hodnot daného pole, čímž se předchází různým variantám zápisu téže hodnoty a z toho plynoucím nepřesnostem při manipulaci s databází. Na podobném principu probíhá i ukládání záznamů u většiny OBD. Je nutno přihlédnout i k tomu, zda se seznamy aktualizují automaticky při každém vstupu dat, tedy i importu, či zda se musí aktualizovat ručně. Uživatel by dále měl mít možnost záznamy jednou vložené kopírovat v rámci jedné databáze i z jedné databáze do druhé.

Druhým způsobem vstupu dat je jejich import z externího zdroje. Těchto zdrojů je celá řada, od zavedených databázových center a produktů na CD-ROM přes databáze volně dostupné na Internetu až ke katalogům knihoven, a stejně tak existuje celá řada výstupních formátů. Proto je nezbytné, aby zvolená OBD podporovala co nejvíce těchto formátů, tj. měla zabudovánu celou řadu “filtrů”, jejichž pomocí jsou záznamy na vstupu správně dešifrovány a jejich jednotlivé části zařazeny do odpovídajících polí. Mezi základní podporované formáty patří formáty databázových center Dialog, DataStar, Ovid a STN, dále formáty ISI (SCI, Current Contents), RIS, SilverPlatter, Medlars a v neposlední řadě formáty stále populárnějších webovských vyhledavačů v Medline – PubMed, HealthGate, Medscape a PaperChase.

Při obou formách vstupu může dojít k situaci, kdy opětovně vytváříme nebo importujeme již existující záznam. Duplicitám by měla zabránit automatická kontrola, v jejímž nastavení je důležité, která pole jsou porovnávána. Kromě lišících se formátů mají jednotlivé zdroje též odlišné formy zápisu do jednotlivých polí, takže pouhé porovnání autorů a názvu často nestačí. Je tedy vhodné, aby systém buď porovnával i citaci anebo poskytoval možnost výběru porovnávaných polí.

Do tohoto bloku patří i dvě užitečné novinky. První z nich je propojení záznamů se soubory jiné aplikace, např. MS Word, Excel či propojení s webovskou stránkou tak, aby se tento soubor dal otevřít přímo ze záznamu. Druhou novinkou je podpora rozhraní Z39.50 umožňující vyhledávání např. v OPAC knihoven přímo z databáze a následný přímý import záznamů.

3. Práce s databází

Další blok činností byl předběžně nazván práce s databází. V prvé řadě musí uživatel mít možnost uložené záznamy prohlížet, a to jak jednotlivě, tedy kompletní zobrazení, tak v podobě seznamu základních údajů. Kromě prohlížení je důležitá i editace, provádění oprav, které mohou mít charakter jednotlivostí, čímž rozumíme úpravy a doplňování jednotlivých záznamů, či oprav hromadných, např. změny celého pole ve všech záznamech nebo záměny jednoho výrazu za jiný ve všech výskytech. Úpravy jednotlivé jsou standardní součástí všech OBD, naproti tomu o hromadných se totéž tvrdit nedá. Mezi opravy se řadí i kopírování polí, jejich mazání a mazání celých záznamů.

Systém musí umět označovat vybrané záznamy, skupiny záznamů, ať už vznikly “ručním” seskupením, vyhledáním či importem, rovněž všechny záznamy v databázi a na požádání je opět odznačit.

Rozsáhlá databáze by se brzy stala nepřehlednou, kdyby nebylo možno v jejím rámci vytvářet podmnožiny záznamů shodujících se v uživatelem stanovených rysech, tak jako se vytvářejí podadresáře. Tyto podmnožiny se většinou označují jako složky a dalším kritériem hodnocení práce s databází je tedy vytváření a manipulace se složkami.

Každý systém má defaultní způsob řazení, většinou abecedně podle autora nebo sestupně podle data. I když sofistikované OBD poskytují výběr kritérií a několik úrovní řazení, pro běžné potřeby zajisté postačí právě řazení podle autora nebo data.

Nepoměrně důležitější jsou vyhledávací funkce systému. Standardní by mělo být používání operátorů, přinejmenším logických. Proximitní operátory nahradí možnost vyhledávání frází a numerické jsou vyjímkou. Dále by měl systém zvládnout použití zástupných znaků a znaků pro pravo či levostranné rozšíření slovního základu. Poslední běžnou funkcí je výběr mezi vyhledáváním v celém záznamu nebo v jednotlivých polích, popřípadě možnost využití seznamů k daným polím. Nepříliš rozšířená je možnost uložení dotazu pro další použití či podstatnější vyhledávání ve více databázích současně.

Seznamy byly již zmíněny při vstupu dat. Měly by být pokud možno aktualizovány automaticky, ale možnost ručního vkládání a oprav by měla být zachována. Právě seznamy jsou hojně využívány v evidenci publikační činnosti.

4. Výstupy

Po vložení a uspořádání dat přichází na řadu výstupy, které mohou mít tři podoby. První z nich je bibliografie, soupis prací určitého autora či k určitému tématu, který není svázán s žádným dokumentem. Propojení OBD s textovými editory zajišťuje výstup přímo do prostředí editoru ve zvoleném stylu, kterých bývá na výběr celá řada, včetně možnosti uživatelem definovaného stylu. Populární je také vystavování bibliografií na webu, takže systém by měl umožnit i HTML výstup.

Druhou z podob výstupu je vkládání citací přímo při psaní. Tento trend je označován jako “Cite While You Write”, tedy “cituj při psaní” a je založen na integraci odpovídajících funkcí OBD přímo do menu používaného textového editoru, takže při psaní je možné tyto funkce běžně využívat, aniž by uživatel byl nucen záznamy kopírovat z jedné aplikace do druhé. Na vkládání citací pak navazuje automatické generování seznamu referencí podle vložených odkazů. I zde je důležité, aby si uživatel mohl vybrat styl citace podle požadavků vydavatele, případně si definovat vlastní styl.

Posledním druhem výstupu je export do souboru, který by měl odpovídat některému ze standardně používaných formátů tak, aby záznamy byly použitelné pro jinou aplikaci.

Nejrozšířenější produkty

Nakonec bychom se měli zmínit o nejrozšířenějších produktech. Světový trh ovládají tři aplikace, které mají po spojení firem Niles Software (Endnote) a Research Information Systems (ProCite, Reference Manager) jednoho producenta, a tím je ISI ResearchSoft, což jim zaručuje téměř monopolní postavení. ISI uvádí 100 000 uživatelů ProCitu a Reference Manageru, 200 000 pro EndNote. Pro zajímavost čísla z rešerše pomocí vyhledavače Altavista: EndNote – 7904 nalezených dokumentů, Reference Manager – 3011, ProCite – 2272.

U nás se v současnosti nejslibněji rozvíjí systém OBD Pro královehradecké firmy Ders, vývoj aplikace Citadela na bázi CDS/ISIS byl zastaven a další program, program firmy AL Soft určený pro Windows, se nedočkal velkého rozšíření.

Závěr

O tom, že aplikace pro správu OBD jsou nezbytnou součástí programového vybavení vědeckých pracovišť, není třeba diskutovat. Kvalitních produktů je na trhu dostatek a cenové rozpětí je velmi široké, takže vybrat si může prakticky každý. Při výběru bychom se však neměli orientovat pouze na současnost, ale mít na mysli současně i výhled do budoucnosti a celkovou koncepci, od ní a od základních výše uvedených kritérií pak odvozovat požadavky na naši OBD.

Literatura

CTICH Brief Guide to Bibliographic Software [online]. Maintained by Sonja Cameron. CTICH, 1998 [cit. 1999-10-20]. Dostupný z WWW: <http://www2.arts.gla.ac.uk/www/ctich/Resources/bibliogr.htm>

EVANS, Peter. Personal Bibliographic Managers [online]. Biblio-Tech, 1998 [cit. 1999-10-20]. Dostupný z WWW: <http://www.biblio-tech.com/html/pbms.html>

SHAPLAND, Maggie. Evaluation of Reference Management Software [online]. Bristol : University of Bristol, 1999 [cit. 1999-10-20]. Dostupný z WWW: <http://www.cse.bris.ac.uk/~ccmjs/rmeval.htm>

STÖCKLOVÁ, Anna. Kritéria výběru automatizovaného systému pro knihovnu a obecná hlediska jeho hodnocení.

i’94, roč. 35, č. 2, s. 46-49.

ZPRÁVY

Akreditace lékařských knihoven na rok 2000

Na rok 1999 bylo akreditováno 125 knihoven a informačních středisek ve zdravotnictví. Přihlášku k akreditačnímu řízení do sítě veřejných informačních služeb ve zdravotnictví na rok 2000 podalo 42 resortních organizací a 83 mimoresortních organizací, celkem tedy 125 zdravotnických organizací.

Z loňských akreditovaných knihoven nebyly k další akreditaci přihlášeny Ústav radiační onkologie Praha 8 a Výzkumný ústav stomatologický Praha 2 ze zásadních organizačních důvodů a Nemocnice Kroměříž z personálních důvodů.

Poprvé přihlášku k akreditaci podaly Zdravotnická záchranná služba hl. m. Prahy, Lékařská fakulta Masarykovy univerzity Brno a Nemocnice s poliklinikou Prachatice.

Formální náležitosti nebyly splněny u přihlášky NsP Prachatice, takže tato organizace nemůže postoupit do akreditačního řízení.

Formální kritéria při podání přihlášky k akreditaci na rok 2000 tedy splnilo 124 zdravotnických organizací. Z tohoto počtu vyplnilo inovovaný formulář “Přehled o stavu a činnosti LK/SVI k 31. 12. 1999” 30 resortních organizací, tedy organizací, které v roce 1999 obdržely na podporu své činnosti státní dotaci MZ ČR. Ostatní organizace zaslaly k přihlášce ke zkrácenému akreditačnímu řízení do NLK vyplněný formulář “Roční výkaz knihovnicko-informačního pracoviště ve zdravotnictví. Rok 1999.”, vyjma dvou nově přihlášených organizací (ZZS Praha a LF MU Brno), které musí projít nezkráceným akreditačním řízením.

jm

Ústav vědeckých informací 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Fakultní nemocnice v Motole

Mgr. Zuzana Dobiašová

FN Motol, Praha

Ústav vědeckých informací ( dále ÚVI ) byl založen 1.1.1999 z původního Střediska vědeckých informací a Ústavu aplikované a klinické informatiky. ÚVI má dvě oddělení:

Oddělení aplikované informatiky, které zabezpečuje správu a rozvoj páteřové infrastruktury fakultní internetové sítě, správu a rozvoj centrálních internetových služeb a vývoj medicínských aplikací informačních technologií.

Knihovnicko-informační oddělení (dále knihovna), které zajišťuje získávání, zpracování, uchování a zpřístupňování odborných a vědeckých lékařských informací.

Knihovna je integrovaným pracovištěm 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Fakultní nemocnice v Motole, poskytuje služby studentům, lékařům, ostatním zaměstnancům i veřejnosti. Informační gescí knihovny jsou biomedicínské obory se zaměřením na pediatrii. K zajištění služeb využívá knihovna prostředky moderních informačních technologií. Pro zpracování knihovnických agend je používán automatizovaný knihovnický software T-Series (dříve Tinlib). Uživatelé mají v knihovně k dispozici 14 počítačů, z nichž 7 je určeno pro multimediální studovnu. Všechny tyto počítače umožňují přístup k internetovým službám.

V knihovně je 13 pracovníků, z toho 4 s vysokoškolským vzděláním, ostatní se vzděláním středoškolským. Část pracovníků jsou zaměstnanci 2. LF a část FN v Motole. Finanční prostředky na nákup informačních zdrojů poskytují obě instituce.

Knihovní fond o velikosti cca 103 tis. knižních jednotek tvoří odborné monografie, učebnice, skripta, disertační a habilitační práce, periodika, audiovizuální dokumenty. Knihovna odebírá 193 titulů českých periodik a 136 zahraničních, z nichž některé jsou v České republice unikátní. Všechny tyto informační zdroje jsou dostupné prostřednictvím prezenčních i absenčních výpůjček. Informační zdroje k prezenčnímu studiu (zahraniční a domácí časopisy, literatura pro zahraniční studenty, učebnice, skripta) jsou dostupné ve studovně. Absenční výpůjčky se uskutečňují automatizovaně s využitím čárového kódu. Knižní fondy jsou chráněny elektromagnetickým ochranným systémem proti odcizení. Z vnitřních a vnějších informačních zdrojů je provozována meziknihovní výpůjční služba (MVS) a mezinárodní meziknihovní výpůjční služba (MMVS). Pro realizaci meziknihovní výpůjční služby z vlastních zdrojů je možné použít elektronický formulář vystavený na síti. V roce 1999 provedla knihovna cca 24 tis. absenčních výpůjček, v rámci MVS 2,5 tis. výpůjček a 155 výpůjček MMVS.

Internetová síť, na kterou je již několik let knihovna připojena, umožňuje získat informace o vnitřních a vnějších informačních zdrojích a jejich dostupnosti:

Informace o vnitřních informačních zdrojích umožňuje OPAC elektronického katalogu knihovny. Uživatelé mají do katalogu přístup lokální nebo prostřednictvím webovského prohlížeče TinWeb. Svými záznamy knihovna přispívá do Souborné databáze UK.

Elektronické bibliografické databáze jsou hlavním vnějším informačním zdrojem. Knihovna má síťový přístup do databází Medline, EMBASE a Current Contens Connect. Průběžné a jednorázové rešerše z těchto databází zajišťuje pracovník knihovny pro lékaře na požádání (v roce 1999 bylo zhotoveno cca 1,5 tis). Studentům a lékařům je poskytována možnost si vyhotovit z počítačů 2. LF rešerši osobně.

Knihovna se snaží postupně získávat přístup k plnotextovým bázím časopisů. V současné době se využívá možnosti přístupu k plným textům článků v rámci předplatného časopisů v tištěné podobě. Takto přístupných je zatím 17 titulů periodik.

Velkou pozornost věnuje knihovna propagaci svých služeb. Využívá k tomu nejen svoji home page, motolskou intranetovou síť, ale v hojné míře i tištěné materiály. Vydává pravidelně “Novinky ÚVI”, “Výběr z denního tisku”, “Průvodce službami ÚVI”, “Seznam odborných časopisů“ apod.

Několikrát za rok pořádá knihovna prodejní výstavy domácí i zahraniční odborné literatury, jejichž hlavním cílem je seznámit studenty i lékaře s nejnovějšími lékařskými publikacemi s minimální časovou ztrátou.

Důležitou aktivitou knihovny je evidence publikační činnosti pracovníků 2. LF a FN v Motole. Sběr dat se provádí prostřednictvím elektronických formulářů, které jsou vystaveny na síti. Z těchto dat je vytvářena databáze, která je rovněž vystavena na síti.

Pro plynulý chod knihovny je základním atributem, který zásadně podmiňuje její činnost a služby uživatelům, dostatečný prostor. Knihovna Ústavu vědeckých informací disponuje nyní stísněnými a dispozičně nevyhovujícími prostorovými podmínkami, které ztěžují do značné míry zavádění nových postupů v knihovnicko-informačních službách (zpřístupnění knihovního fondu formou volného výběru, vstup nových informačních technologií).

Prioritním cílem je adaptovat stávající prostory tak, aby odpovídaly požadavkům na poskytování moderních informačních služeb. Je to úkol nelehký, ale věříme, že se podaří.

Společná Lékařská knihovna LF a FN v Hradci Králové

PhDr. Eva Čečková

FN, Hradec Králové

Spolupráce mezi lékařskou fakultou a fakultní nemocnicí existovala již od 50. let. Byla podložena různými smlouvami a na různých stupních spolupráce. Společná lékařská knihovna vznikla v roce 1992 na základě Smlouvy o sdružení. Smlouvu podepsal ředitel fakultní nemocnice a děkan lékařské fakulty. Ve smlouvě bylo dohodnuto:

personální zajištění, tzn. počet tabulkových míst z obou institucí,

příslušnost k zaměstnavatelské organizaci,

prostorové umístění,

náklady spojené s provozem knihovny a nákupem literatury.

Ve smlouvě je dále řečeno, že smluvní vztah je uzavřen na dobu neurčitou, je možné z něj vystoupit v běžné výpovědní lhůtě. Součástí smlouvy je organizační řád.

Organizační řád vymezuje poslání knihovny, organizaci a strukturu, řízení a provoz a základní působnost jednotlivých útvarů knihovny.

V rozvoji společné lékařské knihovny mělo zásadní význam několik bodů. Nejdůležitějším bylo zakoupení automatizovaného systému TINLIB /nyní T Series/ v roce 1993. Tím byl nastartován počátek automatizace. Nejprve jsme koupili moduly katalog, akvizice, výpůjční systém, OPAC a později modul seriály. Původně byly zpracovávány pouze knihy od roku 1992. Postupně začala probíhat i retrokatalogizace. V současné době je celkem zpracováno asi 60 tisíc titulů monografií a asi 1000 titulů časopisů. Nejprve se tedy začal používat modul katalog, později akvizice a OPAC, postupně se zavádí modul výpůjční systém a půjčuje se pomocí čárového kódu.

Katalog knihovny je na adrese: http://TINWEB.LFHK.CUNI.CZ

Záznamy jsou průběžně zasílány do souborného katalogu UK, kde je možné si je vyhledat.

Významné bylo připojení na Internet. Toto připojení funguje od roku 1995, původně po staré vojenské lince. V roce 1996 knihovna získala grant MŠ, grantové agentury INFRA. Díky tomuto grantu bylo zajištěno lepší bezdrátové spojení se sítí lékařské fakulty a tím i připojení na Internet. Využití Internetu začalo dnem instalace sítě v knihovně. Urychlilo a zjednodušilo knihovnickou práci, zejména při objednávání knih a při meziknihovní výpůjční službě. Dalším významným mezníkem bylo získání akreditace MZ. Akreditace byla získána poprvé v roce 1995. Zároveń s akreditací se začalo s budováním regionálního centra pro knihovny bývalých okresních nemocnic, které již dříve existovalo. Jeho činnost byla na čas přerušena. Regionální centrum provádí pouze metodickou činnost. Finanční prostředky pro region bohužel nejsou.

Nové trendy jsou patrné i přímo v areálu fakultní nemocnice. Od ledna 1996 funguje detašované pracoviště nazvané elektronická knihovna. Lékaři mají v odpoledních hodinách k dispozici pracoviště s databázemi Medline, Current Contents a BMČ.

Mezi novou činnost lékařské knihovny patří evidence publikační činnosti v programu Pro-Cite. Je zpracována od roku 1992. Slouží nejen k evidování publikace pro RUK a ministerstvo zdravotnictví, ale i k hodnocení jednotlivých pracovišť. V letošním roce zpracovávala knihovna poprvé i RIV (Registr informací ve vědě) za rok 1999.

Novinky roku 2000. Jsou zatím dvě. Je to program MEVYS z Brna pro meziknihovní výpůjční službu. Pomáhá urychlit práci pracovnici, která je přetížena nadměrným množstvím požadavků. Druhou novinkou je multimediální studovna s velkým výběrem lékařských programů na CD-ROM.

Velkým nedostatkem lékařské knihovny je stará a neudržovaná budova, kde je knihovna umístěna. Po vyřešení restitučních nároků se počítá s rozsáhlou a postupnou rekonstrukcí. V první fázi bylo adaptováno sociální zařízení. Během léta se počítá s adaptací čítárny.

Na závěr několik statistických čísel. Knihovna má přes 330 000 svazků, 2 986 zaregistrovaných uživatelů a v  roce 1999 bylo realizováno 66 030 absenčních výpůjček. Počet přírůstků za rok byl 2 831 knihovních jednotek. Meziknihovní výpůjční služba zajistila celkem 5 804 požadavků, 2 262 požadavků jiným knihovnám a 3542 požadavků vlastním uživatelům z jiných knihoven.

Vědecká lékařská knihovna IKEM

Mgr. Adéla Baková-Helena Daňková

IKEM, Praha

Základ dnešní odborné knihovny IKEM tvoří fond bývalých výzkumných ústavů, vzniklých před více než 50 lety v areálu krčské Thomayerovy nemocnice. Šest ústavů, každý s vlastní knihovnou, bylo sloučeno v r. 1971 do nynějšího Institutu klinické a experimentální medicíny. Současně vzniká spojením knihoven a dalších odborných pracovišť Středisko vědecko-technických informací. Do r. 1976 zůstaly knihovny v původních prostorách, v květnu 1976 se přestěhovaly do pavilonu vybudovaného speciálně pro potřeby střediska, majícího tehdy přes 30 pracovníků různých profesí. Vedle knihovny bylo součástí střediska oddělení rešeršní, překladatelské, ediční, grafické, fotografické a reprografické.

Tato situace trvala až do r. 1997, kdy bylo SVTI zrušeno a vzniklo samostatné odborné pracoviště s názvem Vědecká lékařská knihovna, zařazené do Úseku informačního a komunikačního.

V současné době má knihovna 9 pracovnic, v jejichž pracovní náplni jsou agendy akvizice, katalogizace, služby čtenářům, MVS, v neposlední řadě reprografické služby, které si knihovna zajišťuje sama a dále také rešeršní činnost a evidence publikační činnosti.

VLK je knihovnou vědeckého typu, jejíž fondy časopisů, monografií a ostatního materiálu jsou specializovány zejména na oblasti výzkumného zaměření IKEM – kardiologii, nefrologii, diabetologii a příbuzné obory.

Slouží především vědeckým a odborným pracovníkům a pracovištím IKEM, dále pracovníkům IPVZ a Thomayerovy nemocnice, jejíž knihovna byla v r. 1998 zrušena a fond byl po důkladné revizi převzat Vědeckou lékařskou knihovnou IKEM.

Na zabezpečení optimálního výběru monografií a periodik spolupracuje s VLK knihovní rada, složená z předních odborníků IKEM.

Fond knihovny obsahuje v současné době 67 197 knihovních jednotek. Knihovna odebírá 200 titulů časopisů, z toho 114 zahraničních, z nichž 20 je unikátních. Tři poslední ročníky všech časopisů jsou určeny v čítárně k prezenčnímu studiu. Knihovna i čítárna jsou k dispozici také pracovníkům jiných organizací, ať již přímo nebo prostřednictvím meziknihovní výpůjční služby. Registrováno je 1340 uživatelů a v rámci MVS knihovna spolupracuje se 194 institucemi v ČR a SR. V r. 1999 knihovna poskytla 10 633 prezenčních a 27 117 absenčních výpůjček. Pro potřeby pracovníků IKEM a pro MVS bylo zhotoveno 89 094 xerokopií.

Knihovna i čítárna jsou k dispozici čtenářům:

PO-ČT 7 - 18 hod.

PÁ 7 - 16 hod.

SO 8 - 12 hod.

Kromě tištěných dokumentů má knihovna a její uživatelé přístup také k celé řadě zdrojů elektronických. Katalog knihovny je v elektronické podobě přístupný pouze v rámci Intranetu IKEM, a sice prostřednictvím vyhledávacího systému Excalibur. Dále jsou k dispozici online verze některých odebíraných časopisů, databáze firmy Ovid a databáze BiblioMedica, z nichž rešeršní oddělení zhotoví kolem 200 retrospektivních a 50 průběžných rešerší ročně. Nově se připravuje přístup k databázím EBSCO v rámci projektu EIFL Direct.

Knihovna také eviduje průběžně veškerou publikační a přednáškovou činnost pracovníků IKEM ve speciální databázi, ze které jsou na vyžádání poskytovány výstupy pro kliniky i jednotlivce a celkové statistiky.

Veškeré informace o knihovně je možno nalézt na její domovské stránce na adrese http://www.ikem.cz/pracoviste/reditelstvi/uik/vlk.

KONFERENCE-SEMINÁŘE

Inforum 2000, Praha, 23.-26. května 2000

25.5. dopoledne 8:30-12:30,

Vysoká škola ekonomická nám. W. Churchilla 4 Praha 3 - Žižkov, sál B

Informační zdroje pro biomedicínu a farmakologii